Na samotě u lesa.

29. května 2012 v 17:41 | Gaarinka |  Povídky
Na samotě u lesa

Když jsem byla menší, bydleli jsme za Prahou v malé vesnici. Bylo to opravdu
opravdu na samotě u lesa. Hned za domem byl les, z jedné strany taky les, z
druhé strany pole a zepředu, jak jinak, taky pole. Široko daleko nebydleli žádní
lidé, ani nestál žádný dům. Do školy mě mamka musela vozit autem, protože bych
se tam jinak nedostala. Ráno jsme nejdřív vyhnali kočky z pod auta, pak jsme
vyjeli před vrata, kde jsme vyplašili stádo srnek a na závěr jsme za zatáčkou
vyplašili hejno bažantů a koroptví. Na zahradě nám běžně po stromech poskakovaly
veverky a loupily lískové oříšky. Malí zajíčci nám chodili okusovat stromky a
čas od času nám na zahradě zadupal i ježek. Jednou, když jsme snídali, tak malej
bráška málem spadnul ze své židličky, když ho polekala jelení hlava, která se
objevila v okně. Tak takové to tam bylo - klid, krásná příroda, ale samota.
Mohli jsme tam hulákat nebo se stavět na hlavu, ale nikomu to nevadilo. Ale
někdy to tam bylo i strašidelné. Různé zvuky, co se nesli z lesa, byly podezřelé
a pořád jsem měla pocit, že nás z lesa někdo pozoruje ...

Jednou večer jsme byli s mamkou a bráškou doma sami. Mohlo být tak deset,
nevím, přeci jen jsem hodinky v pokojíčku neměla, protože mi strašně vadilo, jak
dělají to strašný "TIK,TAK, TIK, TAK"..... jeden, aby se z toho zbláznil.
Když v tom začal z garáže houkat alarm. Já i bráška jsme se pochopitelně
probudili. Běželi jsme za mamkou do ložnice, kde jsme se všichni zamkli. Mamka
čapla po telefonu a volala tátovi, aby co nejdřív přijel. Všude jsme zhasli a
koukli se oknem ven, jestli tam nestojí nějaké cizí auto. Zapomněla jsem napsat,
že na téhle samotě nebylo ani veřejné osvětlení. Takže venku byla černočerná
tma, ani měsíček nesvítil. Zatáhli jsme proto radši okno a čekali až táta
přijede. Naštěstí byl již na cestě domů a tak dorazil asi za deset minut. Hned
se vydal do garáže, ale nikoho tam nenašel...
No, někoho přeci jo. Zavolal nás, ať se tam jdeme podívat a rozhlédneme se po
garáži.
Hádejte co tam bylo? . . . Po stěně si to vesele lezla malá, černá, chlupatá
housenka.
No, alespoň se ukázalo, že ten alarm opravdu fungoval!

(-:)()()()()()()()()()()()()()()()()()()()()()()()
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Věříš mi že se něco takového stalo?

JO.
Moc ne...
NE!!! Lžeš!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
S vyplazeným jazykemTOPlistS vyplazeným jazykem